Knowledge & Wisdom

Jeden z nejvýraznějších zástupců klasického rub-a-dubu Ranking Joe se narodil jako Joseph Jackson v Kingstonu přesně před pětapadesáti lety, 1. června 1959. Jeho příklon k hudbě způsobili jak spolužáci na střední škole – Winston McAnuff, Earl 16 a U Brown -, tak jeho táranking-joeta, který byl sound system operator. Velkou inspirací, stejně jako pro celou generaci tehdejších foundation deejays, mu byl samosebou i Daddy U-Roy.

 
První vystoupení absolvoval Joe na soundu Smith The Weapon, později přešel na El Paso Sound, kde ještě do muziky toastoval pod jménem Little Joe. První studiová nahrávka z roku 1974 „Gun Court“, natočená pro Studio One, ovšem neměla zrovna velký úspěch. Protože se tak jeho sen o hudební kariéře začal trochu rozplývat, dal se Joe Jackson na studium elektroniky, ale v půlce 70. let se na doporučení svého otce k hudbě zase vrací. A tentokrát už skóruje s hitem „Honda 750″, po kterém následuje řada dalších úspěšných nahrávek, spolupráce s U-Royovým legendární soundsystémem King Sturgav a několik studiových alb.

worldintrouble
Počátkem 80. let už je Ranking Joe mezinárodní hvězdou, jejíž popularita roste třeba díky verzi „Weak Heart Fadeaway“, původně skladby nazpívané Juniorem Bylesem. Svezl se i na vlně tehdy módního slackness (věci jako „Sex Maniac“, „Rub Sister Rub It“ nebo „Lift Up Your Frock“). V té době zároveň projel křížem krážem Velkou Británii se soundsystémem Ray Symbolic Hi Fi. Operátor tohohle soundu ale krátce po návratu na Jamajku tragicky zahynul, což znamenalo i předčasný konec kariéry Ranking Joea, který následujících 15 let nevydal žádné nové album.

 
Od roku 1997 mu ale kromě kompilací vychází opět i nový materiál, naposledy „World In Trouble“ (2006). Ranking Joe hostuje i na releasech různých současných umělců a producentů – nahrával třeba pro Mungo’s Hi Fi, Dubmatix nebo s Alborosiem.

brifgadier jerry

Robert Russel AKA Brigadier Jerry se narodil ve stejném roce jako třeba Dennis Brown, Nicodemus nebo Nitty Gritty, a to 28. září 1957. A podobně jako ostatní jmenovaní zásadně ovlivnil vývoj reggae v prvních dvou dekádách historie tohoto žánru, přičemž vrcholek jeho kariéry spadá do první poloviny 80′s, zlaté éry rub-a-dubu. „Briggy“ ovšem vystupuje (a příležitostně i nahrává) dosud a mezi staršími i mladšími umělci a fanoušky se mu stále dostává zaslouženého respektu.

Už jako malý kluk se začal motat kolem U-Royova kultovního soundu King Sturgav Hi-Fi. Později absolvoval první veřejná vystoupení jako stand-up komik, ale táhlo ho to k muzice, a tak brzy přesedlal na dee-jaying. V roce 1978 se stal členem Dvanácti kmenů Izraele (Twelve Tribes of Israel), jedné z odnoží rastafariánské církve. Od té doby Briggy zpíval hlavně na akcích soundu Jah Love Muzik a brzo se stal známým pro své uvědomělé lyrics – připomeňme třeba jeho verzi na riddimu Drifter:

V jeho repertoáru ovšem samozřejmě nemohly chybět ani trochu odlehčenější songy „ze života“, jako třeba tenhle:

První fanoušky získával skoro výhradně prostřednictvím živých vystoupení a kazet se záznamy z „dances“; až do začátku 80. let se v nahrávacích studiích skoro nevyskytoval. Jistým přelomem v jeho kariéře byl rok 1982, kdy do hitparád vystřelila pecka „Pain“, nahraná na instrumentálce Slim Smithovy „Never Let Go“ ze Studia 1 (vychází z ní i dobře známý riddim Answer):

Briggyho první LP z roku 1983 byla příznačně opět živá nahrávka přímo z dancehallu, debutové studiové album připravil k vydání až v roce 1985 (neslo název „Jamaica Jamaica“ podle jednoho z jeho vůbec největších hitů). A o rok později vystoupil na soundsystémové akci Jacka Rubyho, ze které se nám dochovalo tohle skvělé video:

A závěrem jedna celkem aktuální živá nahrávka z narozenin Tonyho Screw, šéfa legendárního newyorského soundu Downbeat:

Psát články oaddieslogo historii konkrétních soundů obvykle není nejsnadnější. Tohle téma se v rozhovorech se selektory řeší málokdy, a majitelé soundů, kteří jako jedni z mála historii svého soundu znají, mají většinou úlohu šedé eminence a málokdy veřejně vystupují. To, co se zde dočtete o Addies, je tedy výsledkem mé dlouholeté slabosti pro tenhle sound, desítek hodin vyslechnutého audia a kilometrů přečtených internetových diskuzí…

V první polovině 80. let začal v newyorském Brooklynu hrát soundsystém Addie’s Hi-Fi. Nebyl zdaleka prvním brooklynským soundem, jamajská komunita je v téhle čtvrti silná a reggae se tu hrálo „odjakživa“, ale jak historie ukázala, měl být prvním americkým soundem, který se zapíše do světové historie. V 80. letech byl dubplate byznys teprve v počátcích a se soundy ještě vystupovali hlavně zpěváci naživo – u Addies to často byl např. kmotr badmanů Supercat. Ten jim tehdy taky nahrál balík dubplatů, které později pomohly nahrát nejeden clash. Supercat ale není jediné slavné jméno, které je s prvními roky Addies spojeno. Selektora jim dělal legendární Danny Dread, který dříve stál za gramci proslulých jamajských soundů jako Volcano nebo Stereomars – správně, je to přesně ten Danny Dread, o kterém zpívá Barrington Levy ve své klasice „Under Mi Sensi“… Zároveň na přelomu 80. a 90. let získává zkušenosti druhý selektor Addies, ostrej kluk s dětskou tvářičkou – Babyface. Tahle dvojice si začala počátkem 90. let získávat řadu fKing+Addiesanoušků v celém New Yorku a USA, absolvovala vítězné či přinejmenším vyrovnané clashe se soundy jako Killamanjaro (kde se právě rozkoukával Ricky Trooper), Bodyguard (viz video pod článkem), Metromedia nebo Black Scorpio. Addies coby badman sound, překypující penězi poněkud „záhadného“ původu, patřil k těm, kdo v té době zavedli dosud platný clashový model – „45 shop lock“ čili 100 % dubplates. A to všechno byl teprve začátek…

V roce 1993 Danny Dread od King Addies odešel, takže Babyface nějaký čas táhl sound na svých bedrech sám. Addies začali cestovat i po Karibiku, kromě Jamajky si vybudovali slušnou pověst i na menších ostrovech jako Antigua nebo Bermudy, kde Babyface svým nezaměnitelným cool & rude stylem rozdrtil nespočet lokálních soundů. Roky 1993/94 jsou obdobím, kterou by šlo označit jako „nástup zlaté éry“. Ta je však spojena až s příchodem talentovaného mladého selectora a MCho Tonyho Matterhorna (je to tentýž, co se v posledních letech dal na dráhu zpěváka), který předtím reprezentoval menší sound Sting Ray. Spolu s Babyfacem vytvořili famózní tandem, který v soundclashové historii podle mnohých nemá obdoby. Addies si vybudovali image jednoho ze soundů hrajících nejvíc dubplatů od Bounty Killera (poslechni mixtape pod článkem), který tehdy patrně prožíval vrchol své kariéry. V polovině 90. let Addies (sem tam i bez Matterhorna, který mívá problémy dostat cestovní doklady a pracovní povolení) odehráli řadu clashů, které patří do zlatého foaddies_firgo_flyerndu a rozhodně nesmí chybět ve sbírce nikoho, kdo má dojem, že ho clashe baví: např. UK Cup Clash 1994 (viz klip pod článkem), Saxon vs. Addies na Bermudách (1994) nebo Killamanjaro vs. Addies v Portmore (1995, viz video níže). V té době Addies dokazují, že si bezpochyby zaslouží slovo „King“, které přibylo v názvu.

Ve 2. polovině 90. let ale přichází přelom a pozvolný začátek sestupu. Dvě natolik rozměrná a vznětlivá ega se u jednoho soundu nemohla dlouho snést, a tak v roce ’97 Matterhorn po roztržce s Babyfacem, kdy se málem porvali přímo na clashi, odchází na sólovou selektorskou dráhu. Na jeho místo nastupuje Winterfresh a vede si velmi dobře, nicméně „chemie“, která byla na pódiu mezi Babyfacem a Matterhornem v předchozích letech, už je pryč. V roce 2000 nakonec sound opouští i sám Babyface a ačkoli Fadda Ethan (majitel Addies) rychle našel náhradu v podobě talentovaného Jam Jama, pravděpodobně i z nedostatku finančních prostředků King Addies na začátku nového tisíciletí víceméně mizí ze scény.

Od roku 2006 se Addies snaží o návrat na soundsystémovou scénu a dnes už můžeme klidně konstatovat, že se to podařilo. Nebylo to ovšem nijak jednoduché: v prvních clashích po comebacku (např. s Blunt Posse nebo Downbeatem), nebyly jejich výkony zrovna nejpřesvědčivější, ačkoli se k soundu vrátil dokonce i zasloužilý selektor Danny Dread a začal pro něj pořizovat i nové foundation dubplates. Několik let trvalo, než se ustálil nový tým – třeba na clash se Supersonic, který se konal v lednu 2011, se jednorázově vrátil nejen Babyface, ale i Tony Matterhorn… Od začátkaddies-new_bloodu roku 2012 už se ale ustaluje nový tým mladých selektorů, kteří sound posouvají dál: Swugee DonKing Pin, A1, zůstávají ovšem i starší členové Killa B, Viper a elder Danny Dread. Dnes je King Addies sound podle všeho zpátky pevně na nohou, vydává vynikající dubplate mixtapes (odkazy na dva poslední jsou pod článkem), vyhrává clashe (nedávno během 48 hodin dvakrát po sobě porazili jamajské Bass Odyssey, viz video níže) a hraje pro své staré i nové fanoušky po celém světě…

(napsáno na jaře 2008 pro Waddup Street Mag, oprášeno a doplněno  v lednu 2014)

ODKAZY NA NĚKTERÉ AUDIOZÁZNAMY A MIXTAPES:

Rodney Price AKA Bounty Killer 100% dubplate mixtape (2013)

Vintage Is Forever 100 % dubplate mixtape (2013)

King Addies vs. Bodyguard, Brooklyn NYC 1992

King Addies @ UK Cup Clash, Milton Keynes 1994

King Addies vs. Killamanjaro, Portmore JA 1995

King Addies vs. Bass Odyssey, Florida 2013

Dnes už je bez nadsázky rodiganžijící legendou. První běloch, který se celosvětově proslavil jako reggae selector a už počátkem 80. let si získal respekt a uznání u mnoha jamajských soundsystémů zvučných jmen, jako jsou třeba Stone Love nebo Killamanjaro. Nedávno oslavil 30 let své selectorské kariéry a nevypadá to, že by se v dohledné době chystal do důchodu. Nahrávky z jeho četných vystoupení se staly bránou do světa soundsystémové kultury pro mnoho evropských reggae fanoušků, včetně autora tohoto článku.

Řeč není o nikom jiném než Davidu „Ram Jam“ Rodiganovi, německém rodákovi, po většinu života ovšem žijícího ve Velké Británii. Ačkoli v sobě podle svých vlastních slov nemá ani kapku anglické krve (jeho otec byl Skot a matka Irka), jeho image britského gentlemana je proslulá: často vystupuje v přesně padnoucím obleku a klobouku. Také jeho projev za mikrofonem je dost odlišný od zbytku soundsystémového světa – nadávky a klení od něj uslyšíte jen naprosto výjimečně, stejně jako jamajské patois. Možná i z těchto důvodů Rodigan již třetí desítku let pravidelně plní i kluby v kontinentální Evropě.

Začátkem 60. let se na střední škole setkal se ska a už v patnácti si začal kupovat desky. Jeho první veřejné vystoupení proběhlo v roce 1967 na školní diskotéce, během 70. let pak Rodigan hrával na různých vysokoškolských večírcích a čas od času také po klubech. Jak sám říká, ska a rocksteady bylo v té době v Británii spíše zavrhováno, protože mělo status „skinheadské hudby“. I přesto se nakonec tyto hudební žánry a jejich následovníci (roots reggae, lovers rock, dub, později dancehall) prosadily i v UK a zbytku Evropy. Mimo svou selectorskou kariéru Rodigan přes pětadvacet let vedl pravidelný nedělní reggae pořad na londýnském rádiu Kiss 100 FM, kde se vedle něj na křeslo pro hosty posadil mimo jiné i Bob Marley.

david-rodigan-magnoliaDo hudebního válčení se „Roddi“ pustil už v roce 1983, kdy se vypravil do Kingstonu na rádiový clash s Barry G, tehdy bezkonkurenční jedničkou jamajského éteru. O dva roky později se Rodigan utkal s Barrym znovu a postaral se svým vítězstvím v kultovním „Sleg Teng Clashi“ o nemalý rozruch na celém karibském ostrově. První „skutečný“, tedy soundsystémový clash (sound clash) absolvoval roku 1991 v Clarendonu, kdy proti němu stál nebezpečný clashový zvuk Bodyguard. Rodigan už tehdy potvrdil svou nezaměnitelnou pozici v rámci soundsystémové scény a ačkoli na mnoho soundů z první poloviny 90. let již dávno padá prach, případně z různých důvodů zanevřely na clashovou scénu, Rodigan stále neúnavně přesvědčuje o své selektorské formě. Gentleman britského reggae je v clashích znám jako nepředvídatelný, záludný a chytrý protivník. A jak známo, v clashi nikdy nejde čistě o hudbu (ani nemůže), ale klíčová je především taktika a plán. Takže i přes někdy připomínanou „mělkost“ jeho dub boxu (což je věc přinejmenším sporná) a specificky komický způsob vystupování na pódiu, který je mnohým hardcore clashovým fanouškům proti srsti, zůstává Rodigan výraznou entitou v soundsystémovém kolbišti, jíž není radno podceňovat.

V posledních pár letech už sice Rodigan clashuje méně, ale četných „jugglingů“ rozhodně neubývá, pravidelně dokonce vystupuje vedle hvězd britské dubstepové a grime scény pro massive mladší o několik generací. Důvodem nepochybně je i fakt, že Roddi jako jeden z mála veteránů drží krok s dobou (běžně od něj uslyšíte exclusives od umělců jako Mavado, Jr. Gong nebo Tarrus Riley) a ani na zámořských clashích se nebojí zahrát vycházející hvězdy evropského reggae. Snad budeme mít jednou možnost slyšet Rodigana i u nás, protože jde o zážitek, na který člověk jen tak nezapomíná…

A závěrem fascinující Rodiganova přednáška na RED BULL MUSIC ACADEMY (2012)http://vimeo.com/48883948

(sepsáno na jaře 2009 pro Waddup Street Mag, oprášeno v prosinci 2013)

Garnett SilkVčera uplynulo devatenáct let od jedné tragické události. 9. prosince 1994 zasáhla reggae fanoušky na celém světě šokující zpráva, ohlašující smrt mladého a nesmírně talentovaného zpěváka Garnetta Silka – umělce, ve kterém mnozí viděli nástupce legendárního Boba Marleyho. Garnett zemřel vprostřed slibně nastartované kariéry a v době, kdy hitparádám vévodila jména jako Bounty Killa, Beenie Man nebo Spragga Benz, otevřel dveře do dancehallu uvědomělým vokalistům s procítěným hlasovým projevem: artists jako Jah Cure, Ras Shiloh nebo Terry Linen jsou jen někteří z mnoha jeho dědiců. Podívejme se tedy při příležitosti tohoto smutného výročí blíže na Garnettovu hudební kariéru a jeho tragický osud.

Garnett Silk se narodil 2. dubna 1966 jako Garnett Damoin Smith v osadě Manchester na Jamajce. Od raného dětství bylo očividné jeho hudební nadání, které začal už na přelomu 70. a 80. let realizovat v překotně se rozvíjejícím rub-a-dubovém žánru. Bylo mu pouhých 12 let, když poprvé vystoupil za mikrofonem jako dee-jay (toaster) se soundsystémem Soul Remembrance. Za umělecké jméno si tehdy zvolil přezdívku Little Bimbo, která mu vydržela i po celá 80. léta.

Nadaný mladičký DJ nezůstal u jediného soundu dlouho – brzy začal hostovat i u dalších zvuků, jako byl veleznámý Stereophonic, Pepper´s Disco a nakonec také Destiny Outernational. Zde se setkal s dalším mladým a nadějným toasterem, který si říkal Tony Rebel. Ten se od té doby stal jeho velkým vzorem. Právě Tony Rebel byl také tím, kdo mladého Garnetta přivedl od tehdy populárních „slackness lyrics“ k uvědomělým textům. První song nahrál Garnett (stále ještě jako Bimbo) v roce 1985, ale na svůj debutový singl musel čekat až do roku 1987 – šlo o pecku „Problem Everywhere“. V téže době začal Bimbo spolupracovat s labelem Youthman Promotion (jehož majitelem je legendární zpěvák Sugar Minott) a na stejnojmenném soundsystému se znovu sešel s Tony Rebelem. S velkým úspěchem začali oba vystupovat společně a Little Bimbo přijal stejně jako Tony Rebel rastafariánskou víru.

Dalším výrazným mezníkem Garnettovy rané kariéry byl rok 1989, kdy Bimbo a Tony Rebel nahrávali několik songů ve studiu Bunnyho Lee pod dohledem ska legendy Derricka Morgana. Ten si vzal mladého DJe stranou a doporučil mu, aby nechal toastování a raději se více zaměřil na zpěv. Následující rok byl z tohoto hlediska přechodným obdobím – některé pecky jsou DJ-tunes ve stylu Tonyho Rebela, v jiných už Little Bimbo nechává víc rozeznít své dozrávající vokální kvality ( viz raritní video ). V této době pracoval s řadou slavných producentů, mezi nimiž byli třeba Donovan Germaine, King Tubby nebo jeho „učeň“ Prince Jammy. V roce 1990 podepsal čtyřiadvacetiletý zpěvák dvouletou smlouvu s producentským duem Steely & Cleevie. Díky nim se skutečně rodí Garnett Silk – toto umělecké jméno mu vymysleli právě Steely & Cleevie a mělo být odkazem na Garnettův jemný, sametový hlas. Na desce pak ale vyšel pouze jeden jediný song z tuctu nahrávek, které pro tyto producenty Garnett pořídil, a odrazen tímto neúspěchem, vrací se do rodného Manchesteru, kde se věnuje zejména psaní nových písní.

Teprve rok 1992 měl být v Garnettově kariéře velkým zlomem. Tehdy nahrál v kingstonském studiu své debutové album „It`s Growing“ (poslechni titulní track) , které bylo dovednou dechberoucí koláží náboženských a conscious písní s láskyplnými, romantickými songy. V období slackness a gangsta pecek šlo o osvěžující hudební závan určený širšímu publiku, což udělalo z Garnettovy dlouhohrající prvotiny jeden z vůbec nejprodávanějších počinů Jamajky roku 1992. ( vystoupení na Jamajce 1992 na soundu Stone Love ) Zároveň Silk zaskóroval i na mezinárodní úrovni, neboť singl „Hello Mama Africa“ (poslechni) (v produkci Star Trail) se dostal až na vrcholek reggae hitparády ve Velké Británii. Garnett v této době spolupracuje i s dalšími významnými jamajskými labely – jeho skladby produkoval např. Black Scorpio nebo Sly & Robbie a prakticky každá nová píseň se okamžitě stává hitem.

Strmě stoupající kariéra a s ní související koncertní šňůry však byly pro zpěváka příliš a Garnett v roce 1993 zkolaboval během vystoupení v New Yorku – příčinou byl nízký krevní tlak a celkové vyčerpání. Ze zdravotních důvodů zrušil veškeré koncerty na příštího půl roku, mezi nimi i prestižní vystoupení na Reggae Sumfestu.

V roce 1994 se ovšem Garnett ve velkém stylu vrací. Z obnovené spolupráce se Steely & Cleeviem se rodí úžasná skladba „Love Is The Answer“ a v produkci zpěváka Richie Stephense nahrávají společně uvědomělou hitovku „Fight Back“ ( poslechni ). Garnett Silk se stává hlavní hvězdou obou klíčových jamajských festivalů toho roku – jeho vystoupení na Reggae Sumfestu i Reggae Sunsplashi jsou bez nadsázky legendární.
Garnet Silk & Capleton at Sunsplash
GARNETT SILK LIVE AT REGGAE SUNSPLASH

Na sklonku léta 1994 podepsal Garnett mezinárodní smlouvu s labelem Atlantic a pod vedením Errola Browna ve studiu Tuff Gong pracuje na svém druhém albu. Deset skladeb již bylo natočeno a deska byla těsně před vydáním, když se Garnett vydal navštívit svou matku. Protože jeho dům byl nedávno vykraden, půjčil si od svého známého několik zbraní, s nimiž ovšem neuměl zacházet. 9. prosince seděl se svými kamarády v matčině domě a jeden z nich se nabídl, že mu ukáže, jak se pistole používá. Ze zbraně ovšem vyšel nešťastnou náhodou výstřel, který prorazil propanovou bombu a celý dům se za pár okamžiků ocitl v plamenech. Zpěvák i jeho přátelé vyvázli nezranění, ale když byli venku, Garnett si uvědomil, že jeho matka je stále uvězněna v hořícím domě. Bez váhání se vrátil zpět, aby ji vynesl ven. Oheň však už byl příliš silný – a zpěvák na prahu hvězdné kariéry uhořel se svou matkou v náručí.
Garnet Silk – „Mama“

Kromě uvedených nahrávek je Garnettova uchvacující tvorba zachycena také na řadě kompilací (např. „Journey“, VP 1996; „The Definitive Collection“ Atlantic 2001, „100% Silk“ VP 2000). Velmi zajímavé jsou i dva soubory Garnettových dubplates – první byl nahrán pro sound Conquering Lion a mapuje zpěvákovu kariéru až do poloviny 80. let. Neméně pozoruhodná je i druhá podobná kompilace, na níž už je zachycen Garnett Silk ve své nejslavnější éře: jedná se o soubor dubplates pro legendární Killamanjaro sound a k poslechu je třeba jej doporučit i těm, kdo jinak dubplate business zavrhují – Jaro specials jsou zajímavé především díky velice zdařilé volbě klasických riddimů a dodnes patří k tomu nejlepšímu, co má tento sound ve sbírce. Srovnatelné množství dubplates od Garnetta Silka vlastní také např. newyorský sound LP, zatím je ale „oficiálně“ nevydal.

Killamanjaro Remembers Garnett Silk
Garnett Silk Dubplate Selection (4×4 Exodus, Jaro, Conquering Lion)
Steelyho Silverhawk sound hraje dubs Garnetta Silka

EVENTS

29/10/2016
OLD TOWN ROCK #2 ls. Soundproof & Waddup Sound & King Sound Steppaz
@ Alternatiff Bar Praha
------------------------------------
4/11/2016
HALF WAY TREE #1 ls. King Sound Steppaz & Soundproof
@ Café na půl cesty (Praha)
------------------------------------
13/11/2016
Cannafest.com
@ Výstaviště (Praha)
12:00-13:30